Osudové číslo je jedno ze základních čísel pro numerologické rozbory. Vypovídá o tom, jaký bude život člověka, jaké schopnosti a dovednosti v dospělosti rozvine a kam jeho život vlastně směřuje.
V tradičním pojetí numerologie, na kterém stavím, jsou osudovými čísly čísla 1 – 9. To jsou také základní vibrace, se kterými numerologie pracuje. Známe to třeba z numerologické mřížky.
… a mistrovské vibrace 11, 22, 33…?
Ty jsou součástí osobního numeroskopu. Mohou stát v pozici v pozici mezisoučtu na cestě k číslu osudovému. Můžeme je ale také potkat i v datu narození stejně jako třeba ve jméně.
Člověk může mít tedy jeden z výpočtů součtu číslic data narození třeba 11 nebo 22. V osobním numeroskopu je zajímavé, když se s klienty na to podíváme v souvislosti s ostatními čísly. Ale z toho ještě neplyne: „Moje osudové číslo je 11.“
S označením 11, 22 nebo 33 atd. Jako osudového nebo životního číslo se dnes poměrně často můžeme setkat především na sociálních sítích. Já je takto ve své praxi nepoužívám.
Ne proto, že by pro mě nebo mé klienty mistrovské vibrace nebyla důležité. Naopak. Právě proto je nezaměňuji s osudovými čísly.
Dar nebo prokletí?
Mistrovská vibrace není odměna ani vyšší úroveň člověka. „Mít dar“ neznamená ho používat tím způsobem, jakým byl člověku dán.
Ono totiž stejně jako každá jiná vibrace má mistrovská vibrace svou náročnou stránku. Třeba pocit výjimečnosti nebo představa „jsem něco víc“, protože mám v číslech 11, 22 atd. je jedno úskalí mistrovských čísel.
Neexistuje „malých“ nebo „velkých“ čísel. Takže když se z mezisoučtu dopočítáte k výsledné číslici, nesnižujete sami sebe, ale míříte k cíli. Každé číslo přináší jen jiný potenciál, jiné zkušenosti a jiné životní výzvy.
Své osudové číslo najdete vždy mezi 1 – 9. Mistrovské vibrace nabývají na důležitosti, když cítíme, že jsme zralí je v životě používat a přijmout službu v jejich duchu. Není to ale pravidlo, povinnost nebo výsada.
Svět numerologie se možná zdá příliš složitý. Ale čísla jsou obrazem člověka, jsou jeho průvodcem, inspirací i cestou.