Jsou situace, které si nevybereme. Něco přijde, něco skončí, něco nám otevře dveře a něco jiného nám zavře ty, na které jsme vsázeli. Napadne nás: „Mám špatný osud.“
A pak si řekneme: „Asi to tak mělo být.“
Někdy ano. Ale mezi „nemohu změnit, co se stalo“ a „nemohu změnit vůbec nic“ je obrovský rozdíl.
Okolnosti někdy opravdu nejde změnit. Ale vždy máme možnost změnit svůj postoj k nim, další krok, nebo z nich úplně odejít.
Když mi do ruky přišla runová karta Nauthiz, připomněla mi jednu důležitou věc: nemít všechny možnosti neznamená nemít žádnou.
Je to naopak příležitost se zastavit a hledat jinou cestu.
Při práci s lidmi se často dostáváme do bodu, kdy mají pocit, že jim jejich osud nepřeje. Myslí si, že ve své situaci nemohou nic změnit. Že to záleží na okolnostech nebo jiných lidech, a oni se musí přizpůsobit.
Přizpůsobivost je skvělá schopnost, ale ne tehdy, když nutí člověka popírat sama sebe. Pak právě ten osud ukazuje na to, že je na čase změnit směr. A jestliže sám osud radí změnit směr, pak ta možnost existuje.
Pak se ale nabízí námitka: „Vždyť nevím, co bude dál!“
Často jsme přesvědčeni, že musíme mít nalinkován každý další krok, celý život. Ale ono nám stačí znát jen ten první. Proč? Protože mít nalinkovaný celý život ztrácí kouzlo samotného života. Když ale známe jen ten první krok, probudí se v nás zvídavost, hravost i odvaha zkusit udělat další a další krok.
Často ale naše hlava argumentuje: „Už jsem zkusil/a kde co, ale nejde to.“
Znamená to ale, že řešení neexistuje? Neznamená. Spíše to napovídá, že zkoušíme situaci řešit zažitým způsobem nebo si nevytvoříme odstup, abychom se na věc podívali v širším kontextu.
Proč o tom mluvím?
Protože vždy existuje možnost.